Tatérka Anna Marková: V dnešní době je to celkem normální, že je člověk počmáraný

Tetování je její život. Anna Marková sama říká, že na jiné koníčky není čas a jejím největším koníčkem je právě práce. Na co je nejvíce hrdá, jak funguje v době pandemie nového typu koronaviru a jak se vůbec k tetování dostala? Nejen o tom v rozhovoru.

Anničko, můžete se prosím stručně představit?   
Tak jo, jmenuji se Anna Marková, blízcí mi říkají Anuka. Původně jsem z Tanvaldu, tam jsem žila spousty let. Nyní bydlím již skoro 7 let v Liberci. Mé zájmy jsou hlavně rodina a tetování, koníčky jako takové nemám. Na háčkování a pletení není čas, miluji svou práci a zároveň jí mám jako koníček.

Jak jste se dostala zrovna k tetování? Můžete popsat tu cestu? 
Začínala jsem jako manikérka, měli jsme s přítelem studio Rasg tattoo & Anuka nails tady v Liberci v Široké ulici. Měla jsem tam takovou malou místnůstku, ve které jsem strávila 4 roky. Dařilo se nám navazovat spolupráci s různými tatéry, dokonce i ze zahraničí, pomalu nám docházelo místo a taky tu byl sen, mít prostory své, větší, ve kterých si budeme moci dělat vše tak, jen jen my chceme. To se nám podařilo a přestěhovali jsme se na nynější adresu do Mlýnské, kde jsem opět měla svoje nehtové studio. Snažila jsem se různě zdokonalovat, jezdila jsem na školení, moc mě ta práce bavila a naplňovala, ale přišla nemoc.Nesměla jsem se tolik přepínat a zde nastal problém. Zákaznicím jsem nemohla vyhovět v termínech a nehty jsou záležitost doplňování 3-4 týdnů. Proběhly nějaké operace a já cítila, že nemohu mít tolik zákaznic a tolik práce. Prostě došla síla.

Kde tedy nastal zlom?
Můj přítel Peter a zároveň majitel našeho salonu Rasg tattoo crew přišel s nápadem. Co kdybych začala kreslit a své výtvory tetovala lidem na kůži. Viděl jak jsem tvůrčí, na nehty jsem vytvářela různé designy. Mě se nápad líbil, přeci jenom pod ruce jsem Peterovi koukala 10 let a tak jsem prošla kurzem a začala jsem tetovat. Nejprve na umělou kůži, na pomeranče a pak na sebe,  jednu takovou malou kotvičku, abych věděla do čeho jdu a do čeho jdou zákazníci. Postupem času jsem si tetování natolik zamilovala, trávila jsem večery navrhováním designů pro zákazníky a každá kérka byla lepší a lepší. Láska k tetování se prohlubovala a já se rozhodla to dělat naplno. Mohu tvořit, co mě baví a to je v životě důležité. Dnes mám svou klientelu, lidi ke kterým mám vztah a oni ke mně.Baví mě, že potkávám své práce na ulici, je to super.  

Kde čerpáte inspiraci?  Raději navrhujete vlastní vzory a témata nebo spíše motivy od zákazníka? 
Mou dlouholetou inspirací je jak jinak, než můj přítel a tatérské soutěže na které jezdíme. Ale jinak se snažím co nejvíce zapojit svou fantazii. Na motivu se ze zákazníkem vždy domluvíme. Zákazník mi popíše nebo donese svou představu a já se snažím do toho vložit něco svého. Ne vždy je to však jednoduché. Někteří zákazníci chtějí naprosto totožný obrázek z internetu. Bráním se tomu co to jde a nakonec se vždy nějak domluvíme. Nejlépe, když mi zákazník popíše svou představu a nechá mi volnou ruku. Mé výtvory jsou k nahlédnutí na instagramu Anukatatoo.

Je možné se ještě setkat s předsudky typu: tetování mají jen kriminálníci a členové gangu? 
Členové gangu, to mne rozesmálo. V dnešní době je to celkem normální, že je člověk počmáraný. Ale ano, jsou tu tací, co se jim tetování nelíbí, odsuzují vás podle vzhledu. Přijdou jim potetovaní „špinavý“. Zvykla jsem si na to, že si na mne ukazují. Někdy to má výhody, ve vlaku sedím většinou sama. Moje rodina mne bere takovou jaká jsem. Dokonce i moje maminka si nechala ve svých 67 letech udělat tetování přes celé předloktí. Ač je to divné, nesouhlasila jsem s tím. Bála jsem se, aby neměla u svých vrstevníků právě ty předsudky. Zrovna tohle jí nevadí, je na svůj věk moderní. Takže když to shrnu, miluji být něčím jiná, vykukovat z davu. Ráda se nechám tetovat a ještě raději dělám svými výtvory radost ostatním. 

Máte nějaký svůj oblíbený tatérský kousek? 
Ano mám, a to přímo na sobě. A jsou hned tři. Vyhrála jsem s nimi první místa na na tatérských soutěžích jako modelka. Samozřejmě mě tetoval můj přítel Peter, který do studia přinesl již několik ocenění z různých zemí.  Jinak co se týče tatérských kousků co jsem vytvořila já, mám své oblíbené, co se k nim vracím a stále si je prohlížím a říkám si “ sakra to se mi povedlo“. Jinak stále je se co učit, zdokonalovat se a pořád mít před sebou cíle. 

Co považujete za největší úspěch v oblasti tetování? A naopak čeho byste chtěla dosáhnout?  
Největší úspěch v tetování je už vůbec to, že jsem vzala strojek do ruky. Nechápu, proč mě to tak dlouho trvalo a neudělala jsem to už dříve. Určitě se chci zdokonalovat, tvořit a být lepší a lepší. Zatím můj největší sen nebo cíl je být natolik dobrá a dostat se do soutěže. Stát nahoře na pódiu s cenou =D Zatím se mi tak dařilo jako modelce s tetováním, ale jako tatérce ještě ne. Nemůže být všechno hned.  A samozřejmě v neposlední řadě chci dosáhnout úspěchu u zákazníků a to se nejspíš daří, protože se vrací. Jinak jsem skromná =D. 

Jestli se nepletu, zapojili jste se do charitativní akce spolku Šance zvířatům. O co šlo a proč jste do toho šli?  
Ano přesně tak, zapojila jsem se. Jde o finanční pomoc zvířátkům, kdy se nakreslí obrázek který se bude dražit a následně nejvyššímu přihazujícímu bude obrázek vytetován. Peníze z dražby putují  spolku Šance zvířatům.  Zvířata miluji a když trpí , trpím i já. Když mohu pomoct, proč ne? Zapojila jsem se i do tvorby kalendáře pro Azyl pes Krásný les. Herci ze studia Františka Xavera Šaldy fotili pro útulek kalendář a já je líčila. Výtěžek opět putoval do útulku.

V čem si myslíte, že je vaše studio jedinečné, originální?  
(usmívá se) No přeci že tam tetujeme my. Nabízíme klientům možnost si vybrat podle stylu tetování tatéra. Dojíždí k nám tatéři z mnoha zemí, a každý má jiný styl. Vybíráme si tatéry dle jejich dovedností a samozřejmě ty nejlepší, aby naši klienti byli spokojení na maximum. A jako bonus se naše studio se pyšní několika výhrami z tetovacích soutěží.

Věnujete se i nehtové modeláži. Co si mám pod tím představit? 
Věnovala. Letos by to bylo 9 let. Ano dělala jsem manikérku, nehtovou modeláž,  byl to můj život. Bavilo mě to do té doby něž přišla nemoc a vše se obrátilo vzhůru nohama. Přestalo mě to z moha důvodů naplňovat.Chtěla jsem se po uzdravení posunout dál. Být více tvůrčí a tak jsem vše zahodila za hlavu, a věnuji se tetování. Mám před sebou nové cíle, soutěže a to mě teď naplňuje. 

Jak vaši činnost ovlivnila karanténa a nouzový stav?  
Nejprve jsem si řekla, odpočinek, mohu trávit více času s rodinou a dcerkou. Ale po týdnu na mě přišla deprese, nemůžete tetovat a mě se honilo hlavou že vše co jsem se naučila zapomenu. Nemít do čeho píchnout je děs. A nejsem ten typ, co by se doma válel a nic nedělal, potřebuji tvořit. Takže když jsem se rozjela, vše mi začalo konečně klapat, tak jsem musela najednou ze dne na den přestat. Nyní tvořím doma do zásoby návrhy.  Mám čas na uvědomění si spousta věcí. Se zákazníky zůstávám neustále v  kontaktu přes mobil a i oni mě dokáží psychicky podpořit, těší se na mě a já na ně. Věřím, že se vrátí vše do normálu. 

reklama

reklama