Ve svých rodných Hošticích si lebedí. Klídek a pohoda to je to, co se mu zamlouvá a čemu v létě dává přednost. Rodinný dům má režisér Zdeněk Troška „obkvetlý“ muškáty a užívá si dovolenou.

„Já bych to označil jinak. Jde o předkrematorní dovolenou, protože jsem už nějaký čas důchodcem, ovšem pravda, aktivním. Já tomu říkám, že jsem prase neboli pracující senior. Mám takovou náturu, že bych nemohl jen tak tady sedět a koukat se pánu Bohu do oken. Pořád čtu, něco studuju a říkám si, že při té energii, kterou ještě mám, tak takových deset patnáct let budu v důchodu a potom teprve půjdu do té opravdové nicnedělací penze,“ vysvětlil nám na zahradě u kávičky Zdeněk.

Jak řekl, zabývá se především činností tvůrčí a péče o rostlinky a květinky je mu cizí. „To je starost mého bratra a jeho manželky, kteří o tu krásu, co tady vidíte kolem pečují, vzadu mají i malou zahrádečku a tam si pěstují nejrůznější zeleninu a ovoce a chodí sem i tu květenu a výpěstky opečovávat. Já občas také trošku vypomůžu, hlavně s vodou a konví, zaleju pár kytek a tím pro mne činnost zemědělce končí,“ informoval.

Kromě četby a studia ovšem připravuje i další filmový projekt. „Po úspěchu Čertovin chci příští rok natočit další pohádku. Teď sedáváme s kolegou Markem Kališem tady na zahradě, vymysleli jsme námět a pouštíme se do scénáře. O komedii pro dospěláky zatím neuvažuji. Je to o objednávce a penězích a režisér, to je vlastně komunální služba. Víte, podle mě je nejtěžší udělat dobrou komedii, která lidi zaujme a budou se k ní vracet léta a léta a sledovat filmy pro pamětníky. Já se třeba s velkou radostí dívám na filmy Nebe a dudy, Katakomby, Pytlákova schovanka, Kristián, atd. atd. Znám je zpaměti a přesto se vždycky těším na ty fórky a na situace, které tam jsou. A to bych si přál, aby třeba někdy i ty moje filmy patřily do téhle skupiny. A o tom to je. Já dělám filmy pro lidi, kdybych to měl dělat jen pro sebe, tak se na to vyprdnu, velebnosti. Nedělám filmy, jak říkám, na jedno použití,“ zasnil se s úsměvem na rtech Troška.

A ví, o čem mluví. Nedávno tomu bylo 35 let, co padla první klapka filmu Slunce, seno, jahody, třicet let od Slunce, seno a pár facek a pětadvacet let od Princezny ze mlejna. Jako správný abstinent pozdvihl na zmíněná jubilea sklenku s vodou a octem, protože tenhle nápoj prý skvěle zahání žízeň.

„Panáky nepiju vůbec, víno mě nechutná a rozeznám ho jen podle barvy – bílý nebo červený – a pivo? Po prvním půllitru se začnu blbě smát a po druhém usínám, takže na vypíjecí mejdany mě neužije,“ doplnil hostitel, zvedl se a šel nám „představit“ svůj rodný domek, místo kde se narodil.

„Teď vypadá jinak, než původně. Jeho majitel na něm, jak vidíte, zapracoval a tvoří dál. Jestli k dobrému či naopak, nechávám na něm,“ dodal Zdeněk Troška a ještě nás zavedl na hoštický hřbitov.

„Tohle je místo, které těsně sousedí s mým domem. Chodím sem moc rád za svými nejbližšími, je tu hrob maminky a jejích rodičů a tatínka jeho rodičů, ale i sousedů, tetiček a strýčků, prostě všech, které jsem znal. Je to místo, kde je mi dobře. Ne, nebojím se sem přijít i večer. Těch, kdo zemřeli se člověk bát nemusí, bát by se měl některých lidí, kteří žijí,“ dodal Zdeněk Troška, rozloučil se a sám ještě chvilku u svých „lidí“ zůstal.

Foto: Herminapress